A proč ne já?

První facku v životě dostal jako trest za použití sprostého slova před babičkou. Stejná věta, kterou tisíckrát vykřikoval na ulici a ve škole, ale až do toho momentu se ji neodvážil říct doma. Přiletěla náhle, přes obličej a zanechala mu pálící tvář a obrovskou ostudu. Byl na stařenku naštvaný, protože ve čtvrti, kde bydleli, byla sprostá slova otázkou přežití, lingvistické znamení, které nosili všichni domácí.

Ta rána byla bolestivým, ale účinným lékem. Když vyrostl, vyloučil ze své řeči skoro všechny trnité „květy“ vulgarity. Dodnes se často červená, když se uprostřed konverzace někdo bezdůvodně předvádí neomaleným slovníkem. Bojí se, že se každou chvíli může zjevit galicijská babička, aby mu dala pár pohlavků a pokárala ho před kamarády z ulice, že má „pusu špinavější, než latrínu“.

Minulou sobotu nacvičovali vojáci na nadcházející pochod a na hlavní třídě vyvolávali hesla, která byla směsicí kasárenského jazyka, machismu a hlouposti. Nebylo ani devět ráno a děti nebyly ve školách, ale doma a v parcích. Tehdy propochodovali vojáci ve vojenském rytmu a s rudou vlajkou a vesele vyřvávali „Yankeeové mají sukně, my kalhoty a náš velitel má největší k…. ze všech“. Syn se na ni zlomyslně podíval a vyčetl jí, že mu nadává za sprostá slova, když už je používá dokonce i armáda. Nemohl přestat myslet na kostnaté ruce své babičky a na to, jak se čtvrť jeho dětství rozšířila po celé zemi.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s