Caravaggiovy modely

Narcis soustředěně sleduje svůj obraz na vodní hladině, chvílemi si ale všimne i odrazu města s popadanými sloupy a rozbitými barevnými vitrážemi. Od 23. září je olej s mladíkem, skloněným nad jezírkem, přisuzovaný Michelangelovi Merisi da Caravaggiovi, vystavený v Muzeu výtvarných umění v Havaně. Král šerosvitů, jehož štětec se kochal stíny, dorazil až do tohoto města, plného slunce i šera. Dopravila ho letecká společnost Blue Panorama a tvoří společně s dalšími dvanácti díly výstavu, jejímiž kurátory jsou Rossella Vodret a Giorgio Leone. Je tu s námi fragment italského baroka, dílek epochy, ve které jeden hašteřivý prominentní umělec navždy změnil pojení světla v malbě.

V srpnové letargii nám výstava vrací pocit, že jsme součástí širšího světa. Na Narcise se chodí dychtivě dívat universitní studenti, kurátoři muzea cítí, že stojí před životní příležitostí a havanští povaleči se ptají, proč je kvůli jednomu pomalovanému plátnu takové haló. Kdyby ze sebe ten neklidný Milánec, který zemřel v pouhých 39 letech, setřásl prach století a prošel se našimi ulicemi, setkal by se tu se svými dávnými modely, se stejnými prototypy, které mu stály modelem když maloval panny a svaté: prostitutkami, žebráky, vyvrženci ze společnosti… a také s mladíky, pohlcenými vlastní krásou. Caravaggio by našel spoustu Kubánců, roztržitých a zahleděných do sebe, snažících se nevidět nic než jen úzký prostor kolem sebe. Stovky tisíc Narcisů, hledajících útočiště v tom jediném, co jim teď připadá jisté: ve svém mládí, svém těle, své kráse.

Reklamy

Zločiny zelených límečků

Pracuje v jedné z těch nových společností, sídlících v honosných vilách Miramaru a dovážejících zboží ze zahraničí. K získání takové práce stačilo využít vlivu tatínka podplukovníka, sklidit ovoce rodokmenu. Patří k nové generaci podnikatelů bez ideologie, i když v zájmu udržení místa musí čas od času provolávat nějaká hesla a předstírat loajalitu vůdci. Tento mazaný „nový člověk“ vyhledává nejlevnější nabídky (nejhorší kvality) na mezinárodním trhu a vydává je za to, co mu nadřízení poručili nakoupit. Na rozdílu si každý rok přijde na tisíce dolarů. Takových lačných krků, zpronevěřujících peníze, je v kubánských podnicích celá smečka. Dělá si finanční zásoby před změnou, která jednou přijde.

Nejčerstvější příklad morální hniloby podnikatelského sektoru je spojený se slavným optickým kabelem, který nás spojuje s Venezuelou. I když se o něm halasně mluví už od roku 2008, teprve letos dorazil k našim břehům, sledován dychtivým zrakem 11ti milionů Kubánců, kteří by se chtěli hromadně připojit na internet. Po několika odkladech bylo zahájení provozu stanoveno na minulý měsíc, červen. Z pouličních klepů, zpráv zahraničních zpravodajských agentur a svědectví zaměstnanců jediné telekomunikační společnosti jsme se ale dozvěděli, že slavný kabel je jeden velký průšvih. Špatná volba materiálu, nevhodný obal, který nezabrání poškození kabelu žraloky, kterých je v karibských vodách víc než dost a zpronevěra prostředků určených na aktivaci kabelu, znemožnila prozatím jeho uvedení do provozu.

Ale kromě skoro komických okolností nefunkčního kabelu je zarážející, jak vysoko tento nový korupční skandál sahá v politické hierarchii . Nejde o žádné úředníky druhé kategorie, ale o přímé služebníky strany, kteří dříve zastávali velmi vysoké funkce. Jak je možné, že se tito věrní zaměstnanci ministerstev, smíšených společností a zahraničních firem proměnili ve zločince v „zelených límečcích“, zloděje s rudým průkazem v kapse? Možná to byl jejich oportunistický čich, který jim napověděl, že budoucnost už je blízko a že by je změna měla zastihnout v solidní finanční situaci, která jim dovolí stát se podnikateli zítřka. Na každého odhaleného připadají další desítky, které dál „loví“ ve stínu, provolávají hesla, přísahají věrnost vůdci, zatímco si o samotě přepočítávají nuly v cifrách jejich osobního majetku, velikost sumy, ukradenou státu, který je považoval za důvěryhodné.