Dvojka

Miguel Díaz-Canel

Miguel Díaz-Canel

Crrr, crrr, crrr… Mezinárodním hovorům vždycky trvá celou věčnost, než si proklestí cestu až k telefonu na Kubě. Jako by musely projít hodně hustou, hutnou atmosférou. Konečně se na druhém konci linky ozve nějaký hlas. Kamarád, kterého se pokouším zeptat, co si myslí o nově ustavené Státní radě a o jmenování Miguela Díaze-Canela novým viceprezidentem. Cože? je jeho jediná odpověď v tu chvíli. A tak mu vyložím, že jsem v neděli sledovala utváření Národního shromáždění a že bych ráda doplnila tuhle zprávu o nějaké dojmy z ostrova. Můj kamarád mi se zívnutím odpoví, že se včera na televizi nedíval a že mu nikdo nic neříkal. A já si uvědomím, že trpím nemocí zvanou přílišná informovanost smíchanou s jistým zkreslením, což je způsobeno vzdáleností od Kuby. Zapomněla jsem, jak netečně se mnoho mých spoluobčanů staví k určitým událostem, které jsou tak předvídatelné, že už nevzbuzují žádná očekávání.

Jmenování druhého muže kubánské nomenklatury bylo pravděpodobně komentováno a rozebíráno mnohem víc mimo ostrov než na ostrově. Zčásti proto, že celé měsíce národní média naznačovala – svými neustálými zmínkami o tomto 52letém inženýrovi – že to on by se mohl stát nástupcem Raúla Castra. A tak jen málokoho překvapilo, že tento bývalý ministr školství se v neděli proměnil v „dauphina“ kubánského režimu. Biologické hodiny postavily osmdesátníky, kteří vládnou největšímu z antilských ostrovů, před obtížnou volbu: buď určí svého nástupce nyní, nebo navždy prohrají, jak – zdá se – ukazují ručičky dějin. A tak se rozhodli pro mladší postavu, jíž svěří nástupnictví. Svoji volbu založili na víře ve věrnost a ovladatelnost Díaze-Canela, jenž je lapen závazky vůči svým nadřízeným a přesvědčením, že jeho skutečná moc je mizivá.

Historie ukazuje, že jinak se chovají tito dauphinové, když jsou sledováni svými šéfy, a úplně jinak, když tito již nejsou přítomní. Teprve tehdy zjistíme, kdo je ve skutečnosti ten muž, který se včera stal kubánským číslem dva. Já mám nicméně vidinu, že to nebude v této Státní radě ani na tomto prezidentském křesle, kde se bude rozhodovat o osudu naší země. Mám naději, že éra olivově zelených monarchů, jejich dědiců a jejich družiny končí.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s