Emigrovat ve třetím věku

Budova, ve které bydlím je jako malá Kuba, kde se ona větší země zobrazuje prostřednictvím svých potíží i nadějí. Čtrnáct podlaží, které často provádějí biopsii reality, nebo-li reprezentativní vzorek života tam venku. Emigrace mladých po léta poznamenává tento ošklivý betonový blok, který před třiceti lety postavili nadšení mikrobrigádníci, aby poskytli přístřeší svým dětem. Většina těchto dětí, dnes již dospělí muži a ženy, dnes už na ostrově nežije. Nicméně, tento exodus se znepokojivým způsobem šíří už i na osoby třetího věku.

anciano-Silvia-Corbelle_CYMIMA20150623_0011_13Před pár týdny jsem se na cestě potkala s jedním sousedem, jehož děti už před časem odešly do země na severu. Mezi vánočními pohlednicemi a občasnými návštěvami a nostalgií se rodina snaží překonat odloučení a bolest z nepřítomnosti. Tento pán, již v důchodu, kterému je skoro 70 let mi pověděl, že prodává svůj byt. „Odcházím“, ujistil mě s úsměvem od ucha k uchu. Jiný soused, který to zaslechl, na něj posměšně vyhrkl: „Ty ses zbláznil! Kam bys chodí, když už ti zbývá se jen dvakrát oholit?!“, v narážce na pravděpodobně krátkou vyhlídku jeho budoucí existence.

Bez velkého přemýšlení mu zesměšněný odpověděl: „Je pravda, že už mi sotva zbývá se tak dvakrát oholit, ale když už, tak chci, aby to aspoň bylo s Gilette.“ S penzí sotva nějakých 20 CUC měsíčně, v bytě poznamenaném zubem času, bez prostředků na jeho opravu, zdá se, že budoucího emigranta nemůžou zastavit ani jeho šediny ani věk. Co žene tolik starších lidí k volbě usadit se v zahraničí i přes svůj věk, zdraví a vykořenění?   I oni cítí nedostatek možností, denodenní starosti a  – to nejpodstatnější – dospěli k závěru, že sociální projekt, kterému zasvětili své mládí, je podvedl a opustil.

„To jediné, co chci, je poklidné stáří bez nekonečného postávání ve frontách“, upřesnil mi tento rozhodnutý stařík. Pro něj je jeho země synonymem pro nedostatek, problémy spojené s opatřováním potravin, stáří strávené mezi závody ve shánění brambor a potyčkami s těmi, kteří se ho snaží předběhnout ve frontě na vejce. Byt, který vlastníma rukama postavil pro své děti, teď má oloupané zdi a ucpaný záchod. „Se svou penzí nemám na tyhle opravy“, vysvětluje.

Už i staří lidé si na ostrově balí kufry… v modelovém měřítku, kterým je tahle budova jugoslávského typu, i staří říkají sbohem.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s