Emigrovat ve třetím věku

Budova, ve které bydlím je jako malá Kuba, kde se ona větší země zobrazuje prostřednictvím svých potíží i nadějí. Čtrnáct podlaží, které často provádějí biopsii reality, nebo-li reprezentativní vzorek života tam venku. Emigrace mladých po léta poznamenává tento ošklivý betonový blok, který před třiceti lety postavili nadšení mikrobrigádníci, aby poskytli přístřeší svým dětem. Většina těchto dětí, dnes již dospělí muži a ženy, dnes už na ostrově nežije. Nicméně, tento exodus se znepokojivým způsobem šíří už i na osoby třetího věku. Celý příspěvek

Advertisements

Rizika novinařiny

Kdyby se mě před rokem zeptali na tři největší výzvy, kterým musíme čelit v našem deníku 14ymedio, odpověděla bych že represe, slabé připojení k internetu a strach profesionálních novinářů pracovat v našem týmu. Netušila jsem, že starost bude naší malé redakci způsobovat úplně jiná překážka: Nedostatek transparentnosti kubánských institucí nás mnohokráte postavil před zavřené dveře, a ačkoliv jsme bušili ze všech sil, nikdo nám neotevřel, ani neodpověděl. Celý příspěvek

Od Ubre Blanca k sedminohému býkovi

To výjmečné, to jedinečné, to byla po dlouhou dobu naše naděje. Na tomto ostrově musela být Atlantida, narodil se tu reinkarnovaný Alexandr Veliký a žila tu i kráva, která nadojila nejvíce litrů mléka v historii lidstva. Podobně jako malé děti jsme potřebovali cítit, že nás nikdo nepřekonal, a že to obvyklé zůstává daleko od našich hranic.

Celý příspěvek

Od trajektové linky k internetové

Pár zvědavců sedících na havanském nábřeží se včera dívalo směrem na druhou stranu moře, na ten bod na horizontu, kde leží sny tolika Kubánců. Pár hodin předtím se začaly šířit zvěsti, podle kterých Spojené státy americké autorizovaly „jistá specifická oprávnění pro provoz trajektové osobní linky“ na Kubu. Tyhle zvěsti stačily k tomu, aby si mnozí začali pohrávat s myšlenkou, jak by se asi změnila tahle země, kdyby byla spojena lodí s tím druhým břehem. Tisíc a jedna iluze se rozvíjely v posledních hodinách, ačkoliv stále ještě schází, aby ty čtyři námořní společnosti, autorizované ministerstvem financí, získaly povolení kubánských úřadů. Celý příspěvek

A Google dorazil do Havany!

Už jste se někdy pokoušeli vysvětlit Google někomu, kdo ho nezná? To se mi stalo před pár dny s jednou ani ne desetiletou holčičkou ze sousedství, která se mě zeptala: „A co je to ten vyhledavač?“ Nechtěla jsem zabíhat do technických podrobností, takže jsem jí neřekla nic o algoritmu, který využívají tyto služby pro třídění informací, ani jsem jí neřekla o „pavoucích“, kteří se spouští po celé síti a prohlíží si stránky, a o to méně o závodu v umisťování se na jeho seznamech, kterým jsou mnozí tak posedlí. Namísto toho jsem jí odpověděla způsobem, kterému mohla porozumět: „Google je jako kouzelné zrcadlo z pohádky. Můžeš se ho zeptat, na co chceš a ono ti dá tisíce možných odpovědí.“

Celý příspěvek

Venezuela s otevřenýma očima

Říká se, že nikdo se nepoučí z cizých chyb, že opakujeme chyby ostatních a  narážíme na stejné překážky. Skeptikové tvrdí, že lidé zapomínají, zavírají oči před minulostí a opakují ty stejné chyby. Venezuela ovšem tento úděl začla odmítat. Uprostřed reality poznamenané nejistotou, nedostatkem zboží a inflací se venezuelané snaží napravit poklesky, které trvaly příliš dlouho.

Tento jihoamerický národ, monitorovaný z Plaza de la Revolución, kterému vládne muž podněcuje násilí na těch co jsou jiní,se teď nachází před jedním z nejdůležitějčích rozhodnutí v její současné historii. Na výběr mají mezi totalitním režimem a demokracií. To o čem se na ulicích teď rozhoduje, není jenom pokračování vlády Nicoláse Madury ale i samotná existence autoritativního systému a kultu osobnosti, které kříží celou latinskou ameriku. Systém, který se schovával za prázdné tlachání podobné socialismu 21.století „revoluce skromných“, „sny Bolívara“, „nová levice“, ale jehož hlavním rysem je touha vůdců po moci, neefektivní ekonomika a omezování svobod.

Venezuelští studenti se rozhodli zatočit s vládnutím Hugo Cháveze po svém. Mladí a studenti vysokých škol byli v tomto případě hnacím motorem protestů. To je důkazem toho  že, Miraflores přišel o rebelskou a dynamickou část společnosti. Ačkoliv přívrženci vlády mluví o konspiraci vymyšlenou v zahraničí, stačí se podívat na fotky policistů a ozbrojených jednotek, které bijí demonstranty aby bylo jasné, odkud násilí pochazí.

Venezuela zažívá těžké okamžiky, jako všechno, co se právě probouzí. Oligarchové  se dobrovolně nevzdají moci a Raúl Castro se nenechá tak snadno připravit o slepici, co snáší zlaté vejce. Ale při nejmenším víme, že venezuelané se nevydají na stejnou cestu jakou na Kubě. vnutili nám. Poslušnost, strach, spoluvina, útěk jako jediná možnost vysvobození…to byly naše chyby. Venezuela je nechce opakovat, nemůže je opakovat.

Želvím krokem

Kreslení vtip ze Santany

Kreslení vtip, autor Santana: Zadívej se na pevný bod a uvidíš, že se pohybujeme.

Všechno se hýbe tak neohrabaně a pomalu. Dokonce se zdá, že i slunci to trvá nahoře o něco déle než normálně. Hodinky neznají pojem přesnost a minutová ručička se zdá být zbytečná. Domluvit si schůzku na 15:15 nebo 10:40 se jeví jako pedanství uspěchaných. Čas je otravný a táhne se jako marmeláda z guavy s moc cukrem.

“Jestliže jsi přesný, máš dva problémy“  varuje zaměstnankyně  klienta, který něco nutně potřebuje a tak přijde do jejího obchodu dřív. Ten muž se potí, bubnuje prsty, zatímco ona si stříhá své dlouhé nehty, předtím než něco naťuká do pokladny. Fronta za ním situaci pozoruje s posměchem, „další uspěchanec“ řekne mu mrzutě jedna paní. Žijeme v zemi, kde se přesnost vykládá jako neomalenost a být přesný je troufalost, která je velmi blízká divnosti. Ostrov, jako by byl ve zpomaleném záběru, každý pohyb jako by si žádal povolení. Velký kaiman, který zívá a zívá, roztažený v karibských vodách.

Ten kdo během pracovní doby, stihne vyřešit dva úkoly, může se cítí šťastný, Běžně se totiž nestihne ani jedna. Na každém rohu člověk narazí na oznámení “ Dnes pro deratizaci zavřeno“, „v pátek pro veřejnost zavřeno“. Nebo frázi známou z vlády Raúla Castra „beze spěchu ale bez pauzy“. Zrušeno, odloženo, odsunuto, přesunuto… to jsou nejpoužívanější slova když člověk něco vyřizuje.

Želví krok jde vidět na každém kroku. Od úřednických kanceláří a zastávek autobusů po rekreační centra. Hlavním kdo těží z této  vláčnosti, je vláda: tři roky po připojení optického kabelu mezi Venezuelou a Kubou, stále si není možné doma zřídit připojení na internet.

Dvě desetiletí používání dvou měň a stále se nezveřejnil plán na zastavení této ekonomické schizofrenie.  54 let vlády jedné strany a neblíží se den, kdy se budeme moci svobodně shromažďovat.

Půl století pochybení a chyb vlády, bez nejmenšího nastínení jakékoliv omluvy.

Pokud se bude pokračovat v tomto rytmu a ostrov se přejmenuje na zemi  „Nikdy víc“, kde budou kalendáře a hodiny zakázány.