Po jednom televizním hlasateli byla pojmenována zábavná ozdoba ve tvaru psa, kterou si lidé dávají do auta. Neustálé přikyvování vyneslo hlasateli srovnání s tímto lysohlavcem, který při každé nerovnosti vozovky pokyvuje hlavou, jako by říkal „ano“. Zmíněný pán pokaždé potvrzuje to, co řekli jeho nadřízení, a tak se mu při moderování jednoho z nejméně sledovaných pořadů kubánské televize stává z krku jakási pružinka.
Jedna moje mexická kamarádka mi věnovala podobný dárek, který však říká „ne“, a připomíná mi tak náš občanský nesouhlas, který jsme nikdy nemohli vyjádřit na veřejnosti. V rytmu pohybů této sympatické želvy bych ráda podtrhla všechno, s čím nesouhlasím a co mě nenechají říci prostřednictvím hlasovacího lístku. Hýbat hlavou do stran, když člověk nesouhlasí, vyžaduje větší dávku odvahy, než neustále souhlasně přitakávat. Sport spočívající v říkání „ano“ už stál moji generaci příliš mnoho; neseme nyní následky přitakávání a kompromisů, jež udělali naši rodiče.
Mohli bychom nejdříve začít říkat „ne“ centralismu, byrokracii, kultu osobnosti, absurdním zákazům a gerontokracii. Kdyby se mě někdo zeptal na názor ohledně současného řízení státu, pohybovala bych se zprava doleva jako větrák. „Ne“ by bylo první slovo, které by ze mne vypadlo, kdyby se mne ptali, zda se dnešní Kuba podobá tomu, co mi slibovali, když jsem byla malá. Můj nesouhlas nebudou vysílat v televizi ani mi nevyslouží poplácání po zádech od nějakého nadřízeného. Ale aspoň není automatický jako „ano“ toho umělohmotného psíka za stěrači.
Generacion Y přeloženy do češtiny 